Rozhovor ze Sparku 5/2011

Zní to jako pohádka: dvě sestry Espenaesovy z norského města Stavanger se staly zpěvačkami v různých metalových kapelách. Liv Kristine nyní zpívá v německé LEAVES‘ EYES, Carmen Eliseová v norské MIDNATTSOL. Obě kapely právě vydávají desku a jedou na turné, na kterém se jejich cesty střetnou. Nemohli jsme nevyužít této jedinečné šance a výsledkem je zajímavý trojrozhovor, do kterého se přidala další krásná hudebnice, baskytaristka MIDNATTSOL Birgit Öllbrunnerová. Nevím, zda vůbec někdy jindy takto obě zpěvačky upřímně odkryly svůj vzájemný vztah.

Obě ty desky jsou výtečné, jak by je charakterizovaly samy zpěvačky?

Liv: „Meredead“ je naše doposud nejpestřejší album. Jsem moc šťastná, že novináři, fanoušci a přátelé říkají to samé. Náš debut „Lovelorn“ byl příběhem o malé mořské víle, smutná a milostná story. Druhé album „Vinland Saga“ má své kořeny v historickém příběhu o Leifu Erikssonovi. „Njord“, náš třetí počin, byl více ovlivněn klasickou hudbou než „Vinland Saga“. Nové album „Meredead“ má koncept, ve kterém jsme následovali Vikingy po celé Skandinávii, na Britské ostrovy, do Francie i do norské mytologie. Obsahuje sedm různých jazyků. Má ten pravý zvuk LEAVES‘ EYES, i když je ostřejší, a ukazuje nový směr. Po éře desek „Vinland Saga“ a „Njord“ jsme si řekli, že s naším novým albem nebudeme soutěžit, kdo má více klasického orchestru v gotickém metalu. I proto je na naší novince mnoho nových prvků a vlivů.

Carmen: Ráda bych popsala naše nové album slovem z jednoho názvu: metamorfóza. My v Midnattsol JSME OD POSLEDNÍHO ALBA „Nordlys“ prošli proměnou. Na novém lbu „The Metamorphosis Melody“ je hodně variací hudebních i textových. Je to směs klidných a heavy prvků pro různé druhy nálad. Struktura písní je zralejší, můžete očekávat spoustu krásných atmosférických melodií, které jsou naplněny hlubokými emocemi. Všechny písně, texty, obrázky jsou spolu propojeny a mají svůj význam. Doufám, že celá kolekce vám dokáže dát něco speciálního.

Deska „Meredead“ je mnohem více etnická, než „Njord“, slyšíme především irské / keltské motivy. Je také méně „popová“, zato mnohem pestřejší. Jsem velmi příjemně překvapen, že jste se snažili posluchače překvapit a nehráli na jistotu.

Liv: Díky moc! Samozřejmě máš pravdu! Už na to poukázalo mnoho novinářů z celého světa, že se jedná o velice různorodou, zajímavou a překvapující nahrávku. Alexander (Krull), Thorsten (Bauer) a já tvoříme kombinující a produkční tým. Nejprve jsme dávali dohromady hudbu, pak přišly na řadu vokální linky, texty a pak jsme hodně zapracovali na dalších nástrojích. Bylo pro nás hodně důležité, aby každá skladba měla svoji vlastní tvář, krystalický zvuk, sílu a emoce. Nechali jsme samotnou hudbu, aby nás inspirovala vložit do ní nové zajímavé „přísady“ – jako píšťaly, nickelharfu (švédský národní nástroj), housle, violoncello, klasický orchestr i flétny. Tohle všechno dělá naši tvorbu hodně variabilní a vzrušující. V každé skladbě odkrýváš odlišné příběhy, nalézáš nové nástroje, zajímavé kombinace a různé druhy zpěvu.

Je pozitivem nebo negativem mít ve skupině vokalistku? Jistě odpovíš, že je to klad, jinak by to nebyl tvůj případ, ale zkus vyjmenovat nějaká plus a mínus.

Liv: Když se podívám na svůj vlastní příběh, vyrůstala jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech, poslouchala jsem BLACK SABBATH, DEEP PURPLE, Edvarda Griega, Petra Iljiče Čajkovského, ale i ženské vokalistky, jako byly Enya, Madonna, Kate Bush, ABBA, Tori Amos a Monserrat Caballé. Od úplných začátků jsem následovala svůj hudební instinkt: chtěla jsem kombinovat romantický, ženský, andělský hlas se silnou, impozantní hudbou. Děkuji všem fanouškům a přátelům z celého světa za dlouhé roky podpory! Nikdy bych nevěřila, že se spojení andělského hlasu s metalovou hudbou někdy stane „trendem“! No, když se na to podívám očima kluků z kapely, myslím, že jsou rádi. Naučila jsem se toho opravdu hodně za těch 16 let, kdy jsem zpěvačkou, ale oni vědí, že tvrdě pracuji a pořád se snažím se zlepšovat. Také se o všechny starám, kluci z LEAVES‘ EYES mi dokonce někdy říkají „máma“, což je moc milé (smích).

Cítíte nějakou spřízněnost s jinými podobnými kapelami, nebo se považujete spíše za součást velké heavymetalové rodiny?

Liv: Když se budeme bavit o metalových kapelách se zpěvačkami, můj dojem je ten, že jen několik skutečně velice dobrých kapel je schopno přežít v tomhle těžkém byznysu. Mnoho nových kapel na scéně se stává kometami, ale v konkurenci to budou mít strašně těžké. Ovšem následovat jenom trendový proud není tím pravým klíčem k úspěchu a k přežití na metalovém trhu po delší dobu. Ráda bych zde zmínila NIGHTWISH  a Tarju, EVANESCENCE, MIDNATTSOL a WITHIN TEMPTATION – tohle všechno jsou mí favorité. Miluji i hudbu ELFENTHAL, se kterými se přátelíme. Je mým opravdu velkým přáním si zazpívat s Maite (Itoiz) na jejich dalším albu. Její hlas je pro mě inspirací a byla to pro mě čest i potěšení, když jsem si s ní zazpívala na „Meredead“. Anette Gulbrandsenová (NATTSOL), rovněž hostující zpěvačka na „Meredead“ , je moje dlouholetá kamarádka. Nesmím zapomenout ani na Doro, se kterou jsme spolupracovaly již dřív. Je to jedna z nejmilejších, nejsrdečnějších a nejpohodovějších osob, které jsem kdy v heavy metalu potkala.

Carmen: Pro mne je především významné, zdali mi hudba něco dá. Samozřejmě, že hlas zpěváka je důležitý, ale není podstatné, zda je to muž nebo žena. Cítíme, že jsme součástí velké metalové rodiny! V naší skupině má každý různé hudební vzory a oblíbené kapely. Mnohokrát jsme si třeba zašli na vystouupení NIGHTWISH. Ale jedna skupina mezi našimi favority vede: AMORPHIS. Máme rádi způsob, jakým kombinují prvky folk metalu s nádhernými melodiemi, které vás zasáhnou přímo do srdce.

Dvě kapely provázané rodinným svazkem – LEAVES‘ EYES a MIDNATTSOL. Na tour máte některá společná vystoupení. Zajímá vás tvorba té druhé partičky blíže? Máte třeba podrobnější informace o tom, jak se jim třeba vede u nahrávání alba, pomáháte si nějak?

Liv: Určitě spolu budeme na nadcházejícím turné zpívat několik skladeb. Za pár dní se s Carmen sejdeme a budeme cvičit. Už se na to moc těším! Můžeš se vsadit, že si vzájemně pomáháme, VŽDYCKY! Má sestra je jedinou osobou, se kterou mohu provádět hloupé žertíky a vtípky v norštině (tedy ještě se svým synem, který taky hovoří norsky).

Birgit: Velmi se těšíme na společné turné, bude hodně zábavy. V jejich Mastersound Studio jsme natočili naše první album a vokály pro druhé, někdy jsme zašli i na jejich koncert. Carmen samozřejmě navštěvuje svou sestru pravidelně. Ale do kontaktu příliš nepřijdeme. V minulosti jsme byli spojováni s tím, že Carmen byla „tou malou sestrou“ Liv, ale myslím, že po třech albech jsme již dokázali, že jsme nezávislá kapela!

Liv, pro tebe to musí být velmi příjemné, když tvůj sourozenec kráčí ve tvých stopách…

Liv: Ó, ano! Je to dost legrační, protože dříve jsme v rodině neměli nikoho muzikálního. Skutečně by mě zajímalo, odkud se naše hudební nadání geneticky vzalo. Mimochodem – můj syn začal brát lekce na bicí nástroje!

Carmen: Chápu, že si mnoho lidí myslí, že jdu ve stopách své sestry. Faktem je, věř tomu nebo ne, že Liv nebyla důvodem pro můj vstup do hudebního byznysu. I když mám svou sestru ráda a obdivuji její hudební dílo, chtěla jsem dělat svou vlastní hudbu. Důvodem pro mé účinkování v MIDNATTSOL bylo nejen začít novou etapu v životě, ale nechat vyrůst zárodky melodií, které mi kroužily kolem hlavy, do opravdových písní. Musím říct, že mým cílem nebylo stát se slavnou nebo vydělávat hodně peněz a to není záměrem nikoho v naší kapele. Všichni pracujeme ještě mimo skupinu, tři z nás jsou učitelé a zbytek podniká. Nás hudba neživí, je to velký rozdíl mezi námi a LEAVES‘ EYES. Někdo si může myslet, že Liv a já diskutujeme o hudbě, ale žijeme daleko od sebe, a když se konečně vidíme, mluvíme o normálních sesterských věcech – jak jde život, vzpomínáme na dětství a mluvíme o našich rodinách, ne o muzice.

Teď mi vytanul v mysli obrázek, jak malá Liv Kristine zpívá s hřebenem u zrcadla Ozzyho vokál v nějaké písni Black Sabbath. Co v té chvíli asi dělala Carmen Eliseová? Drtila „air kytaru“ á la Toni Iommi?

Liv: Já mám takový dojem, že Carmen ještě ani nebyla na světě. Je o sedm let mladší (smích). Ale i tak si Carmen stihla před zrcadlem s hřebenem zařádit (smích), když jí byly tři roky. Bylo jí dvanáct, když jsme s THEATRE OF TRAGEDY vstoupili na hudební dráhu. Můžeš se vsadit, že byla na mnoha, mnoha metalových koncertech!

Carmen: (Smích) O tom jejím hřebenu mně řekli rodiče. Otec miluje heavy metal a má dlouhé vlasy a často nosí černé košile. Jsem si jistá, že byl největším fanouškem Ozzyho v celém Stavangeru a možná v celém Norsku. V sobotu večer jste mohli slyšet: „Mama, I’m coming home“, až repráky praskaly. Když mi bylo osm, naučila jsem se ve škole psát noty, zpívala jsem ve sboru a hrála v orchestru na hodně různých nástrojů. Také jsem zkoušela hrát ve školní kapele na kytaru a baskytaru, ale kvalitě Toniho hry jsem se ani náhodou nepřiblížila (smích). Zatímco Liv stála před zrcadlem a předstírala, že je rockovou hvězdou, já jsem zpívala a na vlastní pěst tvořila hudbu za zamčenými dveřmi svého pokoje. Pomocí mých malých kláves se speciálními efekty, mikrofonem a rekordérem (smích). Moje sestra mě naučila, jak na to a já začala psát texty k melodiím. Ale mezi námi je pár let, takže pokud to bylo v době, kdy byla Liv malá, tak já byla u maminky v bříšku nebo řvoucí a plačící, protože jsem si chtěla hrát s ní a jejími kamarády (smích).

Liv: (ohromný smích) Má sestra a já máme docela odlišné vokály, její je mnohem hlubší. Ale i tak se skvěle doplňujeme. Miluji zpívání s ní! Navíc, moje sestra je má nejlepší přítelkyně – jediná, se kterou sdílím všechna svá tajemství! Již od naší desky „Lovelorn“ jsem s ní chtěla nazpívat duet v norštině. Mám ji moc ráda vedle sebe.

Carmen: Ach, vlastně spolu zpíváme, neboť budu zpívat vokály na nové písni LEAVES‘ EYES „Sigrlinn“. Je vždy zábava zpívat s Liv, spolu jsme opravdu dvě bláznivky (smích). Máme speciální dárek pro fanoušky – na našem turné budeme zpívat společně. Co přesně, to je zatím tajné! V dětství jsme ale nebyly jiné, než ostatní sestry – když jsme byly mladší, hodně jsme spolu válčily! Vždy to skončilo mým pláčem, protože byla mnohem silnější než já nebo jsem prostě utekla. Když přišli její kamarádi, chtěla jsem s nimi vyrazit ven. Měly jsme hezký vztah, protože jsme vždy byly nejlepší přítelkyně a mohly mluvit o čemkoliv. Vždy jsme byly spřízněné duše, nemohla jsem si představit lepší sestru a jsem za ni tak vděčná, že bych za ni dala život! Liv stála vedle mě a vždy mě podporovala, bez ohledu na to, jak velká je vzdálenost mezi námi.