Rozhovor pro Sonic Cathedral (20. září 2011, přes Skype)

Redaktor: Robin Stryker

Leaves‘ Eyes jsou doslovně a obrazně manželství mezi norskou pěvkyní Liv Kristine a členy německé metalové skupiny Atrocity, která je vedena Liviným manželem Alexandrem Krullem. (Vidíte, co jsem myslel tím sňatkem?) Po třech předchozích řadových albech a stovkách koncertů Leaves‘ Eyes vydali Meredead (2011 Napalm Records), album, které vytahuje hranice toho, co bylo předtím. Ano, má bombastické pasáže, folkové dotyky, severské ságy a poezii, kterou fanoušci milují. Ale Meredead také přináší nové elementy k mixu – tvrdší použití folkových nástrojů, první kytarová bitva, nové vokálové spolupráce a vtíravý cover Mike Oldfielda „To France.”

Robin Stryker ze Sonic Cathedral si povídal s Liv a Alexem o tvorbě Meredead, vikingských lodích, kauzách blízko jejich srdcích a mnoho dalších věcech. Ponořte se do čtení a nezapomeňte se podívat na stránky Leaves‘ Eyes na novinky z turné!

Robin: Ahoj, Liv a Alexi, a vítejte na webzinu Sonic Cathedral! Jsme opravdu šťastní být tady tohle ráno. Setkání přímo, popsali jste Meredead jako nejrozmanitější album k dnešnímu dni. Co je ve vašich myslích největším odklonem z vašich předchozích prací?

Alex: (smích) Hmmm, myslím, že folková část je na albu velmi vynikající, a že je tam hodně pestrosti, kterou jsme už předtím měli ve skupině. Ale je to jako vaření a kořenění polévky. (Liv je na to také velmi dobrý expert) Když to popíšu v tomto smyslu, lidé hledají nové jídlo uvařené Leaves‘ Eyes, dostali jste to s Meredead.

Liv: Vím, že mám excelentní hudebníky a každý člen skupiny má svou vlastní hudební mysl, každý přináší něco do skupiny, když to přichází do hudebních zájmů a intepretací. Když jsme začali skládat písně pro Meredead, měli jsme velmi otevřenou mysl. Njord má skvělý bombastický, klasický zvuk na albu, a Vinland Saga bylo skoro to samé. Tak jsme si mysleli: „Dobře, je to naše čtvrté album. Pojďme prostě začít skládat s otevřenou myslí.“ Po třech nebo čtyřech písních jsme viděli, v jakém směru půjde naše hudba. Tak to byl velmi vzrušující proces, ve kterém jsme skládali a nahrávali a mixovali. Doufám, že naše páté album bude stejně zajímavé jako Meredead. (smích) Ale jsem si jistá, že bude, protože mám prvotřídní hudebníky a skvělé přátele ve skupině.

 

Robin: Pojďme se bavit trochu o kompozici. Meredead, víc než kterékoliv z předchozích alb, má obrovské použití folkových nástrojů a akustických pasáží. Jak jste přešli ke skládání na neobvyklé nástroje – jako irské dudy a nyckleharpa (klíčové housle) – které používáte v živém hraní?

Alex: Jo, nyckelharpa je dobrý příklad. To, co jsme si mysleli, když jsme psali písně, bylo jak je interpretovat tímto nástrojem, protože ze začátku to bylo velmi jasné, že nepoužijeme ŽÁDNÉ klávesy nebo syntetizátory. Chtěli jsme to mít přirozené a chtěli jsme mít reálné hráče všech nástrojů. Také irské dudy a píšťaly, které jsou mnohem častěji na Meredead než například na Njord. Pracovali jsme předtím s Christianem Rochem, tak jsme znali způsob, jakým budeme hrát písně … nebo spíše jak z toho můžeme dostat to nejlepší. Bylo to skvělé získat tuhle zkušenost. Také jsme použili Lingua Mortis Orchestr, tak si myslím, že kombinace klasických aspektů a symfonických částí Leaves‘ Eyes – a propojením těchto lidových prvků a nástrojů a hudby – a celý koncept skupiny byl velmi přirozený proces.

Nepřemýšleli jsme tak, jak by to znělo, nebo jak bychom to museli hrát, protože to bylo něco v naší krvi, v našich myslích a v našich ambicích předtím než jsme začali psát písně. Byl to spíš způsob, jak nahrát Meredead tak, že to zní nejlépe, jak by mělo —  a že USLYŠÍTE velmi přirozený nástroj hrající na této nahrávce. Myslím, že pro mě, jako producenta, to bylo velmi důležité dělat celé skupině zvuk velmi organický … bubny, kytary a také je tam hodně akustických kytar … tak ty setkávající se věci nejsou rušivé. Víte, jestli máte hodně nástrojů, občas máte problém, že jich je příliš mnoho. Chtěli jsme opravdu dobrý, vyrovnaný zvuk, kde můžete slyšet všechno.

Robin: Pro případ, že si lidé myslí, že album je dílo lidového rozmaru, Meredead také má první Leaves‘ Eyes KYTAROVOU BITVU.

Alex: (smích) To je pravda, jo! Když slyšíte píseň „Sigrlinn“, to byla myšlenka mít opravdovou bombastickou stopu, něco jako jsme předtím udělali s „Frøya’s Theme”. To byla, myslím, touha kytaristů mít také uvnitř kytarovou bitvu. A já je vždy tlačím, protože v tomto druhu hudby, kde hrajeme, nebo v tomto poli hudby, není tak velký fokus pro kytarová sóla nebo pro jiná sóla. Ale jak jsi řekl předtím, použili jsme folkové nástroje a hrají sóla nebo sólo inspirované melodie – jako hlavní kytara nebo něco jako tohle. Jsme metalová skupina, tak kytary by měly také hrát v hudbě více hlavní roli.

Jako v „Kråkevisa“, to také miluji. Máš melodii hranou nycklelharpou (tradiční skandinávský nástroj) a pak kolem hraje kytara. Je to fantastické! Myslím, že v „Nystev“ je také skvělé mít všechny druhy odlišných nástrojů hrajících dohromady hlavní melodii. Myslím, že je to také fantastické.

Robin: Liv, jestli rozumím správně, z Meredead bonusová skladba „Sorhleod“ byla první píseň, kterou jsi napsala zcela ve staroangličtině?

Liv: Ano, „Sorhleod“ byla vlastně první píseň, kterou Thorsten [Bauer], náš kytarista, složil pro Meredead. V tomto okamžiku jsem byla v mém sklepě vyhrabat staré anglické knihy. Vybrala jsem všechno a byla jsem velmi horlivá začít znovu studovat od té doby, co jsem dokončila má studia na univerzitě staroangličtiny před osmi lety. Tak jsem si řekla „Dobře, půjdu to zkusit znovu prostudovat.“ Ve stejný čas chodily nové písně od Thorstena a já jsem si myslela: „Dobře, je to správný čas zkombinovat obě věci.“

Ale vždycky jsem nechala hudbu mluvit samu za sebe. Tak jestli se cítím inspirovaná k zpívání písní nebo nějakým nástrojem v určitém jazyce, udělám to tak. Dokonce, i když nejsem velmi dobrý gaelský mluvčí, kdybych měla pocit, že tato píseň je inspirována irštinou, studovala bych gaelštinu. Hudba je vždycky věc, která mi přináší inspiraci v tu chvíli, co chci dělat, když přechází do textů a vokálů.

Robin: Když přichází inspirace, je to pocit nebo obrázek nebo něco jiného? Jak s tebou hudba mluví, tak víš, čím se chce skladba stát?

Liv: To je dobrá otázka. Co přijde první? Myslím, že je to obojí, obraz i pocit. Tento obraz je často převeden do barev a vídávala jsem to, když jsem byla velmi, velmi malá. Je to něco, co lidi mají, a já myslím, že je to fantastická věc, že barvy vyjdou z hudby … kombinuji barvy do hudby. Ale na poprvé je to stejně emoce. Jo, VŽDY nechám hudbu mluvit za sebe, tak nikdy neplánuji koncept nebo něco takového. Přijde to s hudbou.

Robin: Myslíš si, že čím déle jsi pryč z Norska, toužíš více po příbězích, památkách a legendách z dětských let?

Liv: Dobře, ano, opravdu je něco, kvůli čemu jsem 2000 kilometrů pryč z mého rodného místa, jistě, že postrádám mou rodnou zemi. Ale zatím, pro tohle období v mém životě je Německo nejlepší místo k žití. Navíc žijeme v přírodě, bezpečné zóně, tak jediná věc, co mi tu chybí, jsou fjordy. (smích) Ale pokaždé, když jsem v Norsku, koupím si spoustu knih a inspiruji se. Přináším do Norska dema k poslechu našich písní a inspiruji se přírodou a historií. Takže Norsko je stále v mém srdci, ačkoliv jsme 2000 kilometrů pryč. Jsem velmi šťastná, kde jsem.

Je to občas pěkné vidět Norsko z jiné perspektivy. Jestliže se odněkud odstěhujete a žijete daleko po delší dobu, pak jste schopni vidět svou rodnou zemi z jiného pohledu. Myslím, že je to velmi zajímavé! Když jsem byla ve škole, nemyslela jsem, že historie vikingů byla tak zajímavá … bylo to hodně učení na testy a, vždyť víte. Ale dnes je to jako když si opravdu užívám otevírání knih a studování věcí o Vikinzích. Jo, možná je to věkem. (smích)

Alex: Myslím, že je to také skvělé pro kluky, protože, jistě, my MILUJEME tyhle druhy věcí.

Liv: Jsem velmi ráda, že mě nechají dělat, co chci. (smích)

Robin: Který z chlápků v Leaves‘ Eyes by dělal nejlepšího vikinského lupiče?

Liv: (smích) Vlastně, myslím, že můj muž [Alex] by to mohl být, protože má nejdelší vlasy. (Alex se směje) Dobře, sledovala jsem kluky během natáčení „Elegy“, videa, ve kterém vidíte kluky veslovat vikinskou loď … alespoň to byla role, kterou měli. Já jsem byla zcela dojatá. Potom jsme potřebovali nějaké krémy na jejich ruce, protože pracovali velmi tvrdě, ale udělali DOBROU práci. Vlastně jsem před mnoha lety dala mému manželovi vikinský meč, který jsem objevila na trhu. Je stále tady a občas si s ním hraje můj syn. Tak mám vlastně kolem sebe dvojici vikingů.

Robin: Když mluvíme o klucích ze skupiny, máte na Meredead nějaké nové členy – nový kytarista, baskytarista a bubeník. Řekla bys nám něco málo o nových členech z rodiny Leaves‘ Eyes?

Liv: Dobře, Sander [van der Meer, kytarista] je náš bludný Holanďan. (smích) On vlastně tráví více času v Německu než v jeho rodné zemi, Holandsku. Stal se částí rodiny … splynul s rodinou. Abych byla upřímná, tak bych nevěděla, jak to bez něj v kapele zvládat, protože je hodně zodpovědný za jiné věci – nejen skládání hudby a ježdění na turné a hraní koncertů. Tak je to dobré ho tu mít!

Roland [Navratil], náš bubeník, létá tam a zpátky z Vídně, a náš baskytarista, J.B. [van der Wal] je také bludný Holanďan. Jsme jako velká rodina a občas si ke konci večera sedneme ke sklence vína nebo si dáme indické jídlo, posedíme na balkóně a sledujeme krajinu. Jo, jsem opravdu šťastná, že mám kolem sebe tyhle kluky! Jsou opravdu dobří přátelé, všichni.

 

Robin: Všichni hudebníci Leaves‘ Eyes jsou také členové Atrocity. Jak to funguje, když (například) na Heilig’s Blechle festivalu jsou obě skupiny pouze s jednou kapelou mezi vašim představením?

Alex: (smích) Jo, občas hrajeme i bez žádné skupiny mezi námi.

Liv: Někdy je přímo dvojnásobná doba.

Alex: Je to docela těžké hrát dvě a půl hodiny nebo ještě déle. Bylo by dobré, kdybychom mohli promotérovi říct „prosím, dejte mezi nás skupinu.“ (smích) Jo, jak se to líbí? Můžete to trochu srovnat, například lidé jdou jako herec v divadle a hrají dvojroli. (Někdy máte také něco takového ve filmu.) Změníte oblečení a pak jste na pódiu s jinou skupinou.

Jistě, hudba jde také jiným směrem. Existuje jasná hranice mezi těmito skupinami. Jako s Leaves‘ Eyes, nikdy bychom nehráli druh hudby, který děláme s Atrocity, a naopak. Tak je to přísná linie mezi těmito skupinami, čím se také členové skupiny cítí jako nebýt na pódiu jen s jednou velkou skupinou nebo tak něco. Na osobní úrovni je to takhle.

Ale pro nás … jak to říct? Je to vždy velká výzva hrát dva koncerty. Pamatuji si jeden čas v Brazílii, že to bylo velmi brutální, protože bylo tak silné horko, když jsme na tom festivalu hráli. A hráli jsme obě skupiny po sobě. Nevím, vypadalo to na 60 stupňů [140 stupňů Celsia] nebo tak nějak. Brzy nás to zabilo. (smích) Pak jsme si říkali: „Dobře, myslíte, že je to dobrý nápad hrát se dvěma skupinami po sobě?!?“

Robin: Rád bych slyšel více o vokálových spolupracích na Meredead.

Alex: Je tu trochu od každého hosta malý příběh. Začnu Anette [Gulbrandsen], protože je to naše dobrá kamarádka a expert v hudbě Leaves‘ Eyes, jak bych řekl. Také v Norsku píše pro časopis a pohybuje se v metalu po mnoho let. Ona vlastně přinesla několik zásadních myšlenek – například hrát norské tradiční věci – a přinesla několik nápadů, když nás navštívila ve studiu. Tak jsme s ní a Liv nahrávali a bylo to FANTASTICKÉ! Řekli jsme „Přijď, buď toho součástí, nepřinášej jen skvělé nápady! Bylo by to také velmi pěkné, když si spolu zazpíváte.“ Bylo to velmi skvělé mít Anette s námi na albu. Také je to norská dívka a spolu s Liv mohly zpívat v norštině.

Tak to bylo s Carmen [Elise Espenæs], sestrou Liv, což nebyla první spolupráce, kterou jsme s ní dělali. Už zpívala na prvním albu Leaves‘ Eyes Lovelorn, v písničce „Into Your Light“, a pak ještě v „Irish Rain“ (Njord). Tak jsme řekli: „Hej, bylo by skvělé mít znovu Carmen na Meredead, a kdyby zpívala také na pódiu.“ – jako jsme udělali nyní, když jsme měli šanci mít společné turné. Tak to byl super přirozený proces, jak bych řekl, mít znovu dvě sestry pohromadě. (smích)

S Maite Itoiz a Johnem Kelly [Elfenthal], jo, to bylo vlastně také velmi speciální.

Liv: Vlastně jsme se s nimi loni potkali na Metal Female Voices Festivalu v Belgii. Naše cesta se zkřížila s Johnem a Maite. Stáli jsme před sebou a to byl nějaký druh kouzla okamžiku. Zrovna jsme měli krátký rozhovor a vyměnili jsme si CD a DVD. Hned další den mi John zavolal na můj mobil a řekl, že byl velmi šťastný, když nás potkal. Od první chvíle jsme se rozhodli spolupracovat. Složila jsem baladu „Tell-Tale Eyes“ pro mužský a ženský hlas a John byl velmi šťastný, když to slyšel. Zeptala jsem se ho, jestli by se nepřipojil, protože je také zapojen do různých projektů, které mají co dočinění s ochranou a péčí o přírodu – protože přichází příští generace, naše děti – a „Tell-Tale“ je píseň o tomhle. Tak John řekl: „To je pro mě perfektní!“

 

Maite je vlastně má oblíbená zpěvačka. Nikdy jsem neslyšela zpěvačku s takovým hlasem, jako má ona a její znalosti jsou báječné! Dozvěděla jsem se od ní hodně. Po tom, co nahrála své vokály pro „Étaín“ a „Meredead“, nahrála jsem vlastně znovu svoje vokály ještě jednou, protože jsem cítila jistý druh inspirace, že bych mohla něco udělat lépe. Tak jsem velmi vděčná za Maite a Johna, že se naše cesty ten den v Belgii před rokem zkřížily. Párkrát jsme se viděli a navštívili a jsem velmi šťastná, když je uvidím za pár týdnů na tom samém festivalu.

Robin: Malý ptáček (jménem Lisa Middelhauve) narážel, že Leaves‘ Eyes na nadcházející Metal Female Voices Festival v říjnu plánují něco speciálního. Jestli to nebude prozrazení překvapení, co plánujete?

Liv: Dobře, John se k nám přidá v „Tell-Tale“. Bude pravděpodobně hrát na kytaru a, jistě zpívat, a Maite bude v „Étaín“ a „Meredead“. DOUFÁM, že moje sestra se připojí ke „Kråkevisa“ a „Sigrlinn“. Myslím, že dostanu nové šaty. (smích) To je pro všechny dámy, aby to věděly. Ale nehledě na to, myslím, že si zbytek tajemství udržíme.

Robin: Když mluvíme o tobě a tvé sestře Carmen spolu na pódiu, už jste spolu poprvé měli turné poprvé v dubnu. Jaké to bylo?

Liv: Správně. Vystupovaly jsme spolu už před pár lety, ale to bylo na mém sólovém koncertu. Turné, které jsme měli v dubnu, bylo naše první společné. Bylo to speciální, to mohu říct! Stát vedle mé sestry a zpívat v norštině, to bylo něco velmi speciálního. (odmlčí se a odkašle si) Ano, to byl velmi silný citový moment pro nás obě, tak jsme se domluvily, že se po celou dobu nebudeme dívat navzájem přímo do očí, protože to bylo dojemné. (smích) A opravdu se těším a doufám, že Leaves‘ Eyes budou možnost mít znovu turné s Midnattsol. Všichni v obou skupinách se stali velmi blízkými přáteli, tak si myslím, že se tohle stane znovu. Doufám, že ve Spojených státech … to by mohlo být úžasné!

Alex: To je pravda. Myslím, že je to také FANTASTICKÁ kombinace mít Midnattsol jako předkapelu pro Leaves‘ Eyes … je to opravdu skvělý balíček, hudebně rozumný! Je to osobní aspekt, samozřejmě, se dvěmi sestrami, že jsme se všichni stali velmi dobrými přáteli. (Já jsem, jistě, předtím znal Midnattsol a prdoukoval jejich první album.) Ale myslím, že jejich hudba se skvěle hodí k naší hudbě.

Robin: Leaves‘ Eyes nedávno měli dva benefiční koncerty – akustický koncert na Greentunes (Berlín) a jiný akustický koncert pro školu. O čem byly, že je chcete podporovat?

Liv: Greentunes v Berlíně byl velmi zajímavý, protože Bruno Kramm, muž od Das Ich … Atrocity a Das Ich spolu měli před nějakými lety turné a vytvořili album (Die Liebe) … on nás zná osobně a ví, že všichni v Leaves‘ Eyes jsou vegetariáni. A Greentunes je přesně o tomhle: ochrana přírody, být vegetariánem, veganem, změnit životní styl, dělat něco pro zvířata a pro přírodu.

Alex: Řekněme za práva zvířat.

Liv: Za práva zvířat, ano. Tak jsme byli velmi šťastní, že nám o tom Bruno Kramm dal vědět. Bylo velmi příjemné vidět obecenstvo na festivalu, protože to bylo také o politice. Jistě, každý má politický pohled – také v Leaves‘ Eyes, ačkoliv v naší hudbě nezpíváme o politice. Dobře, „Tell-Tale“ je výjimka. (smích) Ale Greentunes pro nás bylo velmi příjemné.

The other benefit, we did for Freie Schule Marbach … if I translate it directly, it’s a private, free school in Marbach. It’s actually the smallest private school in the whole of Germany, and we wanted to support it and do something for the children. I’m always trying to work actively for causes that have to do with children. Not only Marbach, but also things like Indian issues and other things I’m concerned about. As this little school in Marbach asked us to support them, there was a clear “yes” from our side. It was sold-out, and the school gathered a great amount of money and support from friends of the school and also fans and friends of Leaves’ Eyes. So, this is something that is close to my heart. If I can support any cause which has to do with children, I will do that, and (of course) my guys will too.

Další benefiční koncert byl pro Freie Schule Marbach … jestli to přeložím správně, tak je to soukromá škola v Marbachu. Je to vlastně nejmenší soukromá škola v celém Německu a chtěli jsme ji podpořit a udělat něco pro děti. Vždycky se snažím zapojit aktivně ve věcech, které mají co dočinění s dětmi. Nejen Marbach, ale také věci jako indické problémy a jiné, které mi dělají starosti. Když nás tahle malá škola v Marbachu požádala o podporu, bylo to z naší strany jasné „ano“. Bylo to vyprodané a škola shromáždila skvělou sumu peněz a podporu od přátel školy a také fanoušků a přátel Leaves‘ Eyes. Tak, tohle je něco, co je blízké mému srdci. Jestli můžu podpořit nějakou věc, která má něco společného s dětmi, udělám to a (jistě) mí kluci také.

Alex: Myslím, že je to pro nás velmi důležité. Hlavní město Německa je Berlín a festival byl druh hudebního a kulturního setkání odlišných druhů lidí – jako že tam přišli i kuchaři a lidé co psali knihy o vegetariánství a ochraně zvířat. Také politici z Green Party, PETA, a hodně jiných institucí za práva zvířat tam přišli. A bylo tam mnoho odlišných stylů hudby od metalu po hip-hop … byl tam každý! Tak to byl dobrý začátek, protože chtějí tento festival rozšířit po celém Německu. Zbudovali to a byli jsme první headlineři tohoto festivalu, i když nejsme politicky inspirovaná kapela nebo něco podobného. A se školou je to také něco, co jsme chtěli vrátit do naší komunity, tady v naší oblasti.

Robin: Liv, mohu dostat nějaké vysvětlení k indickým problémům, které také podporuješ?

Liv: Už minulý rok jsme jeli do Indije na indickou hudební konferenci v Goa a viděla jsem hodně věcí, které mi uvízly v paměti, když jsem poté dorazila do bezpečného a krásného Německa, že jsem začala přemýšlet. Mám pár členů rodiny, co také podporují děti v Indii, tak to pro mě bylo snadné se připojit.

[Liv se loučí a odchází vyzvednout syna ze školy.]

Robin: Alexi, co dalšího přichází pro Leaves‘ Eyes, pokud jde o turné?

Alex: (smích) Musím držet jazyk za zuby, protože máme fantastické novinky! Nemohu teď prozradit jméno toho festivalu, ale bude to skvělá podívaná příští rok v létě na velmi velkém festivalu opět s naší vikinskou lodí. Ano, a pravděpodobně to bude největší šou s tou lodí. Už jsme to udělali jednou párkrát a chceme to učinit speciálním. Brzy budou o této události nějaké novinky.

Budeme hrát na nějakých festivalech tady v Německu a v Evropě a také plánujeme vrátit se brzy, jak jen to bude možné, do Spojených států na turné s našim novým albem, Meredead. Také nás napadá, že bychom mohli přijít v první polovině roku 2012. Vlastně bychom měli už hrát … vím to … ale co mohu říct, byly pro nás změny v rezervacích a v tom všem. Musíme Spojené státy vždycky velmi dlouhou dobu předtím naplánovat předem vždycky naplánovat a připravili jsme to na rok 2012.

Také máme plán, že budeme hrát v zemích, kde jsme předtím nebyli. To bude oznámeno o Tunisku – jedeme tam hrát tento říjen. (pozn. překladatele: koncert byl bohužel z organizačních důvodů zrušen) Také se zkusíme vrátit do Asie. Jsou také naplánovány jiné koncerty, ale ještě nebyly oznámeny. (smích) Ale, pro jistotu, tam pojedeme. Také některé jiné části světa, kde jsme chvíli nehráli – jako Jižní Amerika – projednáváme s organizátory. Také nějaké země v Evropě, kde jsme nehráli v poslední jízdě, jako Španělsko a Portugalsko a nějaké části jižní Evropy. Zkusíme se tam znovu dostat. Tak je spousta nápadů a plánování a doufáme, že všechno se vypracuje.

Robin: Z toho, co jsem četl, už tečou tvůrčí šťávy pro páté album Leaves‘ Eyes. Uznávajíce, že je ještě velmi brzy, s Meredead, vypuštěném před pár měsíci, kde jste v procesu tvorby příštího alba?

Alex: To je dobrá otázka, když jsme úplně hotoví s albem Meredead, nebo našim EP Melusine. Nevím, jestli jsi o tom už slyšel, ale je to právě EP, co jsme vlastně udělali jako velmi speciální singl pro německý časopis nazvaný Sonic Seducer. Teď je ta píseň jako „živý šlágr“ nebo něco takového. Hráli jsme tuhle píseň na společném turné Leaves‘ Eyes a Tarji a řekl bych, že KAŽDOU noc to byl jeden z nejlepších songů. Hráli jsme to i na M’era Luna Festivalu před 20,000 nebo 25,000 lidmi. Nevím přesně, kolik lidí tam bylo, ale všechny ruce byly nahoře a bylo hodně akce v publiku. Je to pro nás docela inspirující pokračovat s psaním, i když jste právě dokončili album.

Už píšeme nějaké nápady na písně, ale tyhle jsou rozvrženy. Mohly by se hodně změnit do doby, než vyjdou. Tak, máme nějaké nápady v hlavě, také Liv pracuje na nových konceptech pro texty. Myslím, že je někdy období pro skupinu, kdy je velmi dobrý čas psát nové věci. Pro nás to bylo, když jsme přišli domů z turné a festivalů. Wow, bylo to opravdu báječné! Čerpáme tuto úžasnou atmosféru z bytí na pódiu a bytí pohromadě s publikem a přinášíme ji do studia … abychom měli tu samou energii z živých zážitků, jaké máš z turné … abychom je dali do hudby. Jo, jsme velmi vděční a opravdu se těšíme na psaní dalších věcí.

Využijeme náš čas, samozřejmě, ale nechceme váhat. Není pro to důvod, protože Meredead je fantastické album. Nechceme mít znovu velkou přestávku, jakou jsme měli předtím, když přišlo DVD mezi Vinland Saga a Njord. Myslím, že mezitím bylo příliš mnoho času. Vlastně když se podíváš zpátky, dobře, jeden rok po Vinland Saga jsme měli Legend Land. To je mini album s pěti písněmi … nebo to bylo šest? Nemohu si vzpomenout. (smích) Ale na řadové album bylo víc času mezi Vinland Saga a Njord. Nechceme mít znovu tuhle pauzu.

Robin: Jsem vděčný, že jste si dnes s Liv udělali čas na hovor se Sonic Cathedral. Máš na závěr nějaká slova nebo zprávy pro fanoušky Leaves‘ Eyes?

Alex: Ano, samozřejmě. Jsme velmi vděční za podporu, které se nám od fanoušků dostává. Neříkám to jen proto, že hudebníci takhle děkují všem svým fanouškům. Ne, opravdu to myslím od srdce, nebo našich srdcí. Jako když jsem řekl, že jsme na turné, dostáváme mnoho zpětných vazeb, protože každou noc po koncertě chodíme k našemu stánku – mluvíme s fanoušky a podepisujeme se jim. To je opravdu, opravdu … nemohu to popsat správně. Je to víc než jen kompliment, který dostanete nebo tak nějak. Je to pro nás velké úsilí vědět, že fanoušci jsou tak nadšení naší hudbou. Víte? Občas nemohu uvěřit, co lidé říkají o naší hudbě, ačkoliv vkládáme tolik práce do každé naší nahrávky. A chceme se vrátit do Spojených států a Kanady. Jak jen to bude možné. Můžete věřit v jednu věc: je to na začátku našeho seznamu, že budeme zpátky ve Státech co nejdříve.

Robin: Dobře, brzy se těšíme na Leaves‘ Eyes zpět v Severní Americe, Alexi. Znovu děkuji za dnešní povídání se mnou!

Vřelé „díky“ Nathanovi Birkovi (Napalm Records), Sanderovi van der Meerovi (Mastersound Entertainment) a Lise Middelhauve za umožnění provést tento rozhovor!

Sonic Cathedral

Překlad: Zdebra