Meredead – Recenze ze Sparku 5/2011

Takové nadílky jsem se od starých rutinérů věru nenadál. Domníval jsem se, že hudební tvář LEAVES‘ EYES je víceméně ustavena, ale starý lišák Alex a legenda gotického metalu, krásná Liv Kristine, jsou příliš kreativní, než aby usnuli na vavřínech. Především – tentokrát se kolekce rozmanitých písní hudebně rozpíná na všechny břehy Keltského a Severního moře a obsahuje mnoho různých staroevropských vlivů. Je mnohem etničtější, rozuměj především keltská, než předchozí metalově – popová „Njord“. Zpěv Alexe Krulla se již neozývá z většiny skladeb, k prospěchu věci leží deska především na bedrech (respektive hlasivkách) Liv. Její zpěv je mimo diskuzi, jde o hlavní devízu alba a trademark kvality. Vokální linky jsou mnohdy propleteny tak mistrovsky, jako by snad byly vytvářeny podle složitého keltského vzoru. Mužské sbory vám místy připomenou TRISTANII v období „Beyond The Veil“, zejména titulní „Meredead“ jako by vypadla ze zpěvníku této norské veličiny. Přestože často slyšíme z desky tradiční „velký“ metalový zvuk, střídá se s písněmi, které jsme zvyklí slýchat spíše od CLANNAD a podobných spolků.

Velkou roli hrají akustické nástroje, kytary, housle, píšťaly, mandolína, ale uslyšíte třeba i dudy nebo žestě. Jednotlivé písně mají nezaměnitelný charakter, v některých slyšíme staroangličtinu, v jiných norštinu, což zní velmi patřičně a působivě. Texty se zabývají nejen tradičními vikinskými a přírodními tématy, ale i starými irskými legendami, některé příběhy Liv vymyslela sama.

Jediným negativem je pro mě zbytečný a neobjevený cover odrhovačky „To France“ Mikea Oldfielda. (To už by bylo lepší respektovat filozofii desky a sáhnout pro něco například z Oldfieldova alba „Voyager“, výzvou by bylo třeba opatřit vokální stopou titulní věcičku anebo „Celtic Rain“.) Koneckonců však o nic zásadně nepřijatelného nejde. Album je bezesporu vrcholem tvorby kapely a tím nejlepším kouskem z celé diskografie, promyšleným počinem, včetně distribuce exkluzivního box-setu formou šperkovnice, s bonusovým DVD a keltským křížem (že by inspirace amuletem, přidávaným k albu „Návaz našimi SSOGE?). To jsou ale jen milé hračky, které nezakryjí kvalitní a jedinečnou hudební kolekci. Když se dotočí poslední drážka CD a dozní krásná balada „Tell-Tale Eyes“, stále zůstávám ohromen a nadšen. Nezbývá tedy než spokojeně poslouchat a těšit se na živou prezentaci

Robert Čapek

******